Odrůdy moštové pro bílá vína

ODRŮDY MOŠTOVÉ PRO BÍLÁ VÍNA (ZDROJ: WWW.WINEOFCZECHREPUBLIC.CZ)

Aurelius (Zápis do Státní odrůdové knihy 1983)

 

Odrůda vzniklá prací ing. J. Veverky a ing. F. Zatloukala ve Šlechtitelské stanici vinařské v Perné křížením (Neuburské x Ryzlink rýnský).

Při pečlivém ošetřování proti působení plísně šedé lze pravidelně docilovat vína s přívlastkem pozdní sběr nebo výběr hroznů. Kvalitní, plné víno má charakter vín Ryzlinku rýnského s intenzivnějšími aromatickými látkami širšího spektra, což vytváří určitou kořenitost, ale snižuje svižnost a eleganci vlastní vínům Ryzlinku rýnského.

 

Auxerrois (Zápis do Státní odrůdové knihy 2004)

 

Bílá moštová středně pozdní odrůda z rodiny burgundských odrůd byla vyšlechtěna ve Francii z odrůdy Heunisch. Víno má zajímavé aromatické látky a jemné třísloviny. Vhodná surovina pro šumivá vína

 

Děvín (Zápis do Státní odrůdové knihy 1998)

 

Odrůdu vyšlechtili v KVÚVV Bratislava křížením odrůd (Tramín červený x Veltlínské červenobílé). U této odrůdy je možné docilovat vína s přívlastkem vyšších stupňů. Jejich kvalita vynikne hlavně v dobrých polohách, kde bývají extraktivní, aromatická a harmonická. Při větší sklizni a nižším stupni vyzrálosti hroznů bývá odchod vína tupý a nahořklý.

 

Hibernal (Zápis do Státní odrůdové knihy 2004)

 

Bílá moštová odrůda byla vyšlechtěna ve Výzkumném ústavu v Geisenheimu v Německu. Pochází z mezidruhového křížení: Seibel  x Ryzlink rýnský, klon. Víno je extraktivní, s jemnou vůní, vysoce kvalitní, s kyselinou typu Ryzlinku rýnského.

 

Chardonnay (Zápis do Státní odrůdové knihy 1987)

 

Odrůda pochází z Burgundska a pravděpodobně vznikla samovolným křížením (Pinot noir x Heunisch), jak bylo zjištěno genovou analýzou. 
Původně se předpokládalo, že to je mutace Rulandského bílého (Pinot blanc), a proto se ve Francii označovala jako Pinot Chardonnay nebo Gamay blanc. V rakouském Štýrsku jako Morillon a v Německu a Alsasku jako Weißer Clevner. U nás se od nepaměti pěstovala ve smíšených výsadbách s Rulandským bílým. V současné době patří mezi módní bílé odrůdy a poskytuje nepochybně spolu se Sauvignonem a Ryzlinkem rýnským nejkvalitnější bílá vína na světě. Chardonnay je rozšířenou odrůdou po celé západní i východní Evropě. 
Při usměrněné sklizni voní pak Chardonnay po zelených jablkách a při stárnutí přicházejí vůně akátů a hrušek, citronů a grapefruitů, medu a nakonec lískových oříšků. Při vinifikaci v barrique vystupuje aroma toustování. Chardonnay z teplých klimazón mívá tropický charakter s vůní manga, smetany, banánů, ananasů, žlutého melounu a někdy medu i karamelu, případně toustování barrique. Taková vína stárnou rychleji a optimum jejich zralosti bývá dosaženo ve 3. – 5. roce.

 

Irsai Oliver (Zápis do Státní odrůdové knihy 1975)

 

Raně zrající moštová i stolní odrůda s muškátovou vůní bobulí i vína. Vyšlechtil ji Kocis Pál v Maďarsku v Kecskemétu.
Víno se prozradí muškátově-kořenitou vůní a nízkým obsahem kyselin. Velmi často se využívá do směsí s víny kyselejšími, nejvhodnější je směs s Ryzlinkem vlašským. Často nalézá uplatnění při výrobě burčáků. Jako čisté odrůdové víno rychle stárne.

 

Kerner (Zápis do Státní odrůdové knihy 2001)

 

Odrůda byla vyšlechtěna ve Württembersku v Německu v roce 1929 křížením odrůd Trolínské x Ryzlink rýnský. V roce 1969 byl Kerner klasifikován do všech německých vinařských oblastí a byla mu udělena ochranná autorská práva. Odrůda je pojmenována po A. Kernerovi, lékaři a básníku z Weinsbergu, který svým pacientům doporučoval sklenku vína jako nejlepší přírodní léčebný prostředek.

Víno je zelenožluté až slámově žluté, má svěží aromatické látky, které připomínají koncentrovanější vůni Ryzlinku rýnského, případně i s muškátovými tóny. Tělo vína je plné a při reduktivní technologii se dociluje svěží až řízný typ plného, elegantního a pro běžného konzumenta přitažlivého vína. Jeho předností je dobrá jakost vína i v horších ročnících.

 

Lena  (Zápis do Státní odrůdové knihy 2001)

 

Vznikla ve Šlechtitelské stanici vinařské v Perné z křížení odrůd Lipovina x Irsai Oliver. Hrozny zrají v první polovině září a jsou vhodné i na přímý konzum. Víno je lehké, s harmonickým poměrem kyselin a s velmi příjemným aromatem.

 

Malverina  (Zápis do Státní odrůdové knihy 2001)

 

Byla vyšlechtěna skupinou šlechtitelů Resistantu, dnes Vinselektu, v genobankách v Lednici, Břeclavi a Perné složitým křížením mezi odrůdami Veltlínské červené rané, Merlot a dalšími interspecifickými kultivary.

Víno je podle velikosti sklizně středně plné až plné, obsah kyselin je středně vysoký. V mladých, reduktivně školených vínech vynikají primární tóny aromatických látek. Při stárnutí se víno poměrně rychle zaplňuje a nastupuje typický skořicový buket. Ve starších vínech z dobrých ročníků se objevuje chlebovina. Víno je zvláště vhodné do různých cuvée, která zaplňuje.

 

Müller Thurgau (Zápis do Státní odrůdové knihy 1941)

 

Odrůda má ve Švýcarsku název Riesling x Silvaner podle domněle provedeného křížení mezi těmito odrůdami, které uskutečnil prof. Herrmann Müller, původem ze švýcarského kantonu Thurgau, v roce 1882 ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu v Geisenheimu v Německu, kde tehdy vyučoval botaniku. I další synonymum Rivaner, pocházející ze Slovinska, se opírá o domnělé křížení. V současné době dokázal dr. F. Regner z Vinařské školy v Klosterneuburgu pomocí genové analýzy, že se ve skutečnosti jedná o křížení Ryzlink rýnský x Madlenka královská. Odrůda se rozšířila po všech severnějších vinařských oblastech Evropy i do zámoří.

Vysokou jakost vína poskytuje jen při sklizni úměrné stanovištním podmínkám. Z vysokých sklizní, které se dají snadno docílit, je víno řídké a hořké. Vcelku se dá konstatovat, že za optimálních podmínek je víno světlé barvy se zelenožlutým odstínem. Ve vůni se ozývají tóny muškátu spolu s dalšími ovocnými odstíny v závislosti na výšce sklizně, na počasí daného ročníku a na reduktivnosti školení vína. Mohou to být vůně nezrale travnaté, citronově muškátové, angreštové či černorybízové. Správně zvládnutou technologií by se mělo vytvořit víno blízké všeobecné představě v tom smyslu, že se jedná o víno, které je nejlépe pít jako mladé, svěží, pobízející ke konzumu na základě nižšího obsahu alkoholu, dostatečně výrazného, ale ostatním látkám přiměřeného obsahu kyselin, s užšími tóny muškátově ovocných vůní a s hladkým odchodem, který vyvolává dojem šťavnatosti a pobízí k dalšímu doušku.

 

Muškát moravský (Zápis do Státní odrůdové knihy 1987)

 

Vzhledem k tomu, že pro naše vinařské oblasti nebyla žádná dostatečně vhodná odrůda s muškátovým aroma ve víně, pokusil se ing. V. Křivánek ve Šlechtitelské stanici v Polešovicích zaplnit tuto mezeru křížením odrůd Muškát Ottonel x Prachttraube a jeho záměr se podařil. Muškát moravský se brzy stal nejrozšířenějším novošlechtěním u nás.

Obsah kyselin je nižší, a proto je nutné pro výrobu suchých vín sklízet hrozny zavčas, aby vína nebyla plochá. Tam, kde je možné hrozny ochránit před ptactvem, vosami a plísní šedou, je možné docílit zajímavá výběrová vína. Zpracování hroznů na kvalitní víno s muškátovou vůní je náročné na umění vinaře jak ve vinici, tak ve sklepě. Jedině vína dostatečně reduktivní povahy a s příjemným obsahem kyselin mají šanci na přízeň konzumenta. Při nevhodných manipulacích jsou tenká, plochá, s nepříjemnými tóny mléčné kyseliny.

 

Muškát Ottonel (Zápis do Státní odrůdové knihy 1952)

 

Odrůda francouzského původu, kterou vypěstoval ze semene Robert Moreau v Angers a je pravděpodobným křížencem odrůd Chrupka bílá a Muškát žlutý. Hrozen je atraktivní a bobule nesmírně jemné muškátové chuti přímo přitahují milovníky aromatických stolních hroznů.

Nesnadné pěstování a nejisté výnosy zatlačily tuto odrůdu do pozadí, přestože dává velmi jemná muškátová vína a hlavně velmi příjemný tón muškátové vůně a chuti. Vína mohou být plná a harmonická, pokud mají příznivý obsah kyselin a jsou reduktivně vyškolena. Ale často se setkáváme s víny přívlastkovými z přezrálých hroznů, která postrádají úměrné množství kyselin, jsou široká, mrtvá, s vyššími barevnými odstíny a s hořkým odchodem. K dosažení vysoké jakosti vína musí mít producent dostatečné technologické zkušenosti s touto odrůdou. Podle zkušeností z Rumunska (Murfatlar) nebo z Rakouska (Burgenland) je možné vytvořit z přezrálých hroznů této odrůdy vynikající přírodní dezertní vína.

 

Neuburské (Zápis do Státní odrůdové knihy 1941)

 

Pochází z Rakouska, kde se pěstuje pod názvem Neuburger a o jeho vzniku se vypráví, že réví této odrůdy bylo v šedesátých létech 19. století vyplaveno Dunajem na břeh u Oberarnsdorfu v oblasti Wachau. Réví nalezli vinaři Ch. Ferstl a F. Marchendl a vysadili v obci Arnsdorf do svých vinic a v roce 1872 vyrobili z první sklizně překvapivě dobré víno. Podle současných poznatků genové analýzy se jedná o nahodilého křížence mezi odrůdami Veltlínské červené a Sylvánské zelené.

Vína Neuburského mají žlutou a u vyšších predikátů zlatožlutou barvu. Mladé Neuburské má jemné aroma připomínající ořechy a kvalita mladého vína bývá průměrná. Vyšší a zajímavější kvality se dosahuje ležením vína na láhvi. Víno se ležením zaplňuje a přibývá buketních látek červeného ovoce, zvyšuje se viskozita vína a vzrůstá sametový dojem v ústech. Dochuť vína je harmonická, neutrální a dlouhá. Z průměrného mladého vína se stává často přitažlivé, láhvově zralé víno neutrálního typu, které výborně doprovází jídla s hustými omáčkami, pečenou drůbež nebo drůbeží paštiky.

 

Pálava (Zápis do Státní odrůdové knihy 1977)

 

Odrůda byla vyšlechtěna ing. J. Veverkou ve Šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích a později v Perné křížením odrůd Tramín červený x Müller Thurgau.

Pálava plodí pravidelně a sklizně jsou vyšší než u Tramínu. Hrozny dosahují velmi dobrou cukernatost a je možné získávat přívlastková vína vyšších stupňů. Charakter vína je podobný vínům Tramínu, ale kořenitá plnost bývá nižší. Aromatické látky typu Tramínu jsou obohaceny o vanilkové tóny. Vzhledem k poněkud vyššímu obsahu kyselin než má Tramín, mívají vína Pálavy jemnější harmonii a jsou pro mnohé konzumenty přitažlivější.

 

Rinot (Zápis do Státní odrůdové knihy 2008)

 

Bílá moštová středně raná odrůda vzniklá křížením Merzling x (Seyve Villard x Rulandské šedé). 
Plná zralost začíná v druhé dekádě září. Výnos hroznů nízký, cukernatost vysoká až velmi vysoká. 
Udržovatel i držitel šlechtitelských práv: zemědělský podnikatel - Ing. Miloš Michlovský, CSc.

 

Rulandské bílé (Zápis do Státní odrůdové knihy 1941)

 

Název Rulandské je anachronismus, který vznikl nepochopením a z neznalosti ampelografických realit v roce 1993, kdy bylo Burgundské bílé přejmenováno na Rulandské bílé. Ve skutečnosti se jedná o francouzskou odrůdu Pinot blanc, pocházející z Burgundska, která nese ve většině vinařských oblastí svůj původní název nebo jemu podobný jako v Itálii Pinot bianco. Jen v Německu a Rakousku to je Weißer Burgunder a v Maďarsku Fehér burgundi. Původní český název je Roučí bílé. Odrůda vznikla jako pupenová mutace z odrůdy Pinot noir, která má modré hrozny.

Na půdním složení a vinařské oblasti závisí celkový projev vína. Ale na celém světě patří vína odrůdy Pinot blanc mezi klasická bílá vína. K tomu, aby byly splněny předpoklady pro takové ocenění, nesmějí být výnosy příliš vysoké a vyzrálost hroznů alespoň kolem kvality pozdního sběru. Při nadměrném výnosu a nedozrálých hroznech jsou vína hrubá, tvrdá, prázdná a žádným ležením se nezlepší. Při odpovídajících podmínkách jsou vína elegantní, harmonická, plná a bohatá extraktivními látkami. Přitom nikdy nepůsobí těžkopádně. Jejich kyselina je zralá, což zvyšuje přitažlivost a při řízeném kvašení se v nich zachovají i jemné květinové vůně. Ležením se taková vína ještě více zaplňují a získávají na viskozitě, jejich barevné tóny se zvýrazní a původní svěží aroma se mění na vůni hrušek, červeného ovoce nebo i lískových oříšků. Pinot blanc je vhodný pro tvorbu výběrů a bobulových i botrytických výběrů. Ale je to současně výborná surovina pro šumivá vína.

 

Rulandské šedé (Zápis do Státní odrůdové knihy 2001)

 

Původní francouzský název Pinot gris, v Itálii Pinot grigio, v Německu Ruländer podle obchodníka vínem J. S. Rulanda, který rozšiřoval odrůdu ve Falci. Někdy se v Německu setkáváme s označením suchých vín jako Grauburgunder a vín se zbytkem cukru jako Ruländer. V Maďarsku Szürkebarát (šedý mnich) podle mnichů cisterciáků, kteří na přání císaře Karla IV. vysadili odrůdu u Balatonu. Tokayer v Alsasku. Původní český název Roučí šedé.

Pinot gris vznikl mutací z Pinot noir a je rozšířen po celém světě.  Pinot gris je odrůda, od jejíchž vín se očekává plnost, hebkost, vysoký extrakt, pomerančové tóny ve vůni spojené s dojmy medovosti. K dosažení typičnosti je nutná vyzrálost alespoň na stupeň pozdního sběru a výše. Pak se objevuje ve vínech i vyšší obsah alkoholu a glycerolu, čímž se do jisté míry imituje sladký vjem, který spolu se skutečným zbytkem cukru vyrovnává převahu alkoholu nad kyselinami, jejichž obsah je nutné při vinifikaci bedlivě hlídat, podobně jako barevný tón vín, který může při nedostatečně rychlém zpracování šedomodrých hroznů vystřelit až do růžova.

Výběry a bobulové výběry lze při dostatečném obsahu kyselin zařadit mezi bílá vína nejvyšší jakosti za předpokladu dostatečně vysokého extraktu. Naproti tomu přišli Italové s myšlenkou dobýt některé evropské trhy lehkým, svěžím a jemně aromatickým Pinot grigio z vysokých sklizní v oblasti Veneto a uspěli excelentně zejména v Německu u mladých lidí. Pinot gris se v menší míře rozšířil i do zámoří, odkud přicházejí jeho vína ovocných vůní po jablkách, hruškách, mangu, květinách a dokonce i po kozím pysku.

 

Ryzlink rýnský (Zápis do Státní odrůdové knihy 1941)

 

Pěstování Ryzlinku rýnského se dá doložit v Německu od roku 1435. Odrůda však nebyla příliš oblíbena a pěstovala se jen ve směsi s jinými odrůdami, kdy nemohly vyniknout její jedinečné vlastnosti hlavně proto, že hrozny této pozdní odrůdy bývaly sklízeny spolu s ostatními příliš brzy. Teprve v 18. století se poznala vysoká hodnota této odrůdy a přišlo se na to náhodně, když v roce 1775 přivezl kurýr do benediktinského kláštera v Johannisbergu v Porýní s velkým zpožděním povolení ke sběru hroznů od převora benediktinského řádu, který sídlil ve Fuldě. Mniši v Porýní čekali trpělivě na povolení, přestože již velká část hroznů byla napadena ušlechtilou plísní. Při sklizni zpracovali zdravé hrozny odděleně od hroznů nahnilých. Jaké bylo jejich překvapení, když z hroznů napadených ušlechtilou plísní byl ten nejlepší Ryzlink, jaký do té doby nikdo ještě nepil.
Současné genetické studie ukazují, že Ryzlink rýnský je pravděpodobně nahodilým křížencem mezi odrůdou Heunisch a semenáčem Tramínu. Dnes se Ryzlink rýnský pěstuje po celém světě a je zařazován mezi nejkvalitnější odrůdy pro bílá vína. Nejvíce jsou ceněny vyšší stupně vín predikátních.

Jeho synonyma: Rheinriesling nebo jen Riesling v Německu, Petit Riesling ve Francii, Rajnaj Rizling v Maďarsku, Graševina v Chorvatsku, White Riesling v USA, u nás kdysi Starosvětské.

Vína Ryzlinku rýnského mají zelenožlutou barvu a s přibývající zralostí se objevují zlatavé odstíny, u bobulových výběrů až jantarové.

Jeho vína vynikají širokou škálou vůní podle půdního typu a ročníku. Vůně mohou být ovocné – broskev, nezralé jablko, citronová kůra, kdoule a u měkčích vín i meruňka, ananas. Mohou být i kořenité, minerální, zemité i kouřové. Při zrání vína se objevuje med, marcipán, mandle a hrozinky. Z příliš horkých lokalit může zavánět petrolejem a kerosinem, to když je většina bobulí sluncem opálena do hnědava.

V chuti ryzlinkových vín hraje velkou úlohu kyselina a její zralost. Od ocelové kyseliny v nezralých ročnících, přes příjemně říznou až po svěže zralou, která je nezbytnou součástí velkých vín výborných ročníků a současně oporou tvorby buketu a chuťových látek láhvové zralosti. Nejtypičtěji se „ryzlinkový fenomén“ projevuje ve zralých, suchých, kabinetních vínech. Ve vyšších stupních predikátních vín je postupně onen fenomén překrýván narůstajícím tělem vína, případně tóny zralosti vyprodukovanými ušlechtilou plísní. Taková vína jsou jistě neméně zajímavá a přinášejí jiný druh požitku. Kabinetní vína jsou jedinečným doprovodem ke studeným předkrmům, pozdní sběry k pstruhům i jiným rybám v různých úpravách, sladké výběry k desertům. Jakostní vína Ryzlinku rýnského jsou vhodná k lehčím úpravám drůbeže.

 

Ryzlink vlašský (Zápis do Státní odrůdové knihy 1941)

 

Původ je zatím neznámý a k Ryzlinku rýnskému nemá žádný příbuzenský vztah. Je nejvíce rozšířen v jihovýchodní Evropě, v severní Itálii, Maďarsku, Slovensku, Rakousku a u nás. V Rakousku je nazýván Welschriesling, Olaszrizling v Maďarsku, Laški rizling a Rizling italijanski na Balkáně, Riesling italico v Itálii.

Vína se vyznačují vyšším obsahem kyselin, které mohou být až ocelové, při lepší vyzrálosti hroznů a nižší sklizni jsou svěže pikantní a ve vyšších stupních přívlastkových vín působí příjemným zralým dojmem, tvoříce harmonii se zbytkovým cukrem. Vína Ryzlinku vlašského zachycují celou kvalitativní škálu bílých vín počínaje lehkými a prostými, tvrdými víny stolními ke svačinám s uzeninou, která přinášejí osvěžení při namáhavé manuální práci; přes svěží vína jakostní, z nichž zavoní rybíz či angrešt a na vápenité půdě kytice lučního kvítí; až po delikátní, medově vyzrálá vína výběrů s příchutí hrozinek, podbarvená citronovými tóny jemné botrytidy.

Ryzlink vlašský dával vždy vítanou surovinu pro šumivá vína a je stále důležitou složkou všemožných vín známkových, v nichž tvoří páteř směsi, která by se bez jeho přítomnosti mohla zbortit do měkce se rozplývající unylosti.

 

Sauvignon (Zápis do Státní odrůdové knihy 1952)

 

Pravděpodobně pochází z francouzského regionu Bordeaux nebo z oblastí na Loiře. Nové genetické poznatky ukazují na to, že vznikl asi ze samovolného křížení mezi odrůdami Chenin blanc x Tramín. Francouzský název je Sauvignon blanc nebo Sauvignon jaune a je nutné ho dobře odlišovat od méněcenné odrůdy s velkým hroznem Sauvignon vert čili Sauvignonasse. Tu a tam se ještě vyskytuje mutace šedá Sauvignon gris s vyšší cukernatostí a s méně pronikavým aromatem a mutace růžová Sauvignon rosé, která je méně zajímavá. Německé synonymum je Muskat-Sylvaner a někdy v Rakousku užívané Feigentraube, které se kdysi užívalo i u nás – Fíkový hrozen. Pod tímto pojmenováním ho k nám pravděpodobně zanesli Habáni.

Když byl francouzský král Jindřich IV. Navarrský (1553–1610) kojencem, tišil pláč dítěte jeho dědeček tím, že mu potíral rty rozetřeným česnekem a máčel mu je vínem Sauvignonu. V dospělosti se stal král velkým vyznavačem francouzských vín, jmenovitě Sauvignonu.

V závislosti na ročníku, na stanovišti, na době sběru a na technologii tvorby vína se vyvíjejí různé typy vína. V méně příznivých ročnících, v severnějších oblastech a při vyšší vlhkosti vznikají travnaté, kopřivové, paprikové tóny ve vůni i chuti. Při vyšším slunečním svitu a lepší vyzrálosti hroznů se začínají objevovat ovocné tóny. Napřed černorybízové, angreštové, kiwi se zábleskem citronu, pak u měkčích a kulatějších vín broskve, nektarinky a meloun. U sladkých výběrů meruňka, pomeranče, ananas i marcipán. Ze zámoří tropické ovoce.

Z vyšších sklizní a horších ročníků mohou být vína Sauvignonu lehká a tvrdá, ale většinou se setkáváme s víny plnými, často i s minerální příchutí, hlavně na půdách křemičitých (Sancerre) nebo s víny tělnatějšími na půdách hlinitých či s filigránskou stavbou a bohatou hrou vůní z půd vápenitých. Intenzita aromatických látek, kterou vnímáme v mladých vínech současně se svěžestí mladého vína, je pro mnohé milovníky Sauvignonu velmi svůdná. Zráním Sauvignonu na láhvi se většinou ony mladistvé tóny ztrácejí a ve víně se rozvíjí hlavně láhvová zralost, s níž narůstá i vyšší barevný tón vína a jeho plnost. Aromaticky výrazná a suchá vína Sauvignonu jsou vhodná jako vína aperitivní nebo ke studeným předkrmům. Hodí se i ke chřestu a ke kozím sýrům. Plnější a zralá vína ke kořeněným jídlům, k těstovinám s gorgonzolou nebo rybí omáčkou, k vařené šunce, k bílým masům se smetanovými omáčkami apod.

 

Sylvánské zelené (Zápis do Státní odrůdové knihy 1941)

 

Kdysi bylo Sylvánské zelené nejrozšířenější odrůdou na Moravě, a proto se mu říkalo lidově „Morávka“. Z výsadeb bylo vytlačeno Neuburským, které stihl stejný osud, když se objevila odrůda Müller Thurgau. Grüner Silvaner neboli Grüner Zierfandl je rakouské označení, odkud tato odrůda pochází, jak ukazují genetické rozbory, neboť vznikla samovolným zkřížením mezi odrůdami Rakouské bílé a Tramín. Na rakouský původ ukazuje i starší německé označení Oesterreicher.

Víno je neutrální a při nižší sklizni mírně kořenité chuti bez zvláštních aromatických látek. Při vyšší vyzrálosti hroznů dává predikátní vína, která zráním na láhvi nabývají na olejovitosti, hladkosti a vláčné harmonii. Při vyšších sklizních jsou mladá vína tvrdá a hrubá. Je-li výnos přiměřený, pak se kyseliny rychle odbourávají a víno může být až fádní. Sylvánské se dříve hojně užívalo do směsí s tvrdšími víny (na Slovácku s Ryzlinkem vlašským). Většinou sloužilo jako běžné, suché, výčepní víno k prostým jídlům.

 

Tramín červený (Zápis do Státní odrůdové knihy 1941)

 

Tramín stojí geneticky velmi blízko k volně rostoucí lesní révě, z níž mohl vzniknout nahodilým křížením s některou dávnou kulturní odrůdou pěstovanou Římany. Německá synonyma: Roter Traminer, Gewürztraminer (= Tramín kořenný) nebo jen Traminer. Ve Francii Savagnin rosé nebo Gentil rosé, v Maďarsku Piros Tramini, na Balkáně Traminac crveni nebo Traminac mirisavi. Není žádného rozdílu mezi Tramínem červeným a Tramínem kořenným, jak se dříve předpokládalo.

Vína Tramínu mají intenzivnější barvu než většina ostatních bílých vín – jsou zelenožlutá až zlatožlutá. Pro víno Tramínu je příznačná bohatost omamující vůně a kořenitosti, které jsou u vyšších stupňů predikátních vín podbarveny sladce medovými tóny hrozinek. Pochází-li víno z přiměřeně velké sklizně a vyzrálých hroznů, pak chutná zcela jinak než všechna ostatní bílá vína. Jeho základní vůni lze přirovnat k vůni čajové růže, kterou doprovázejí další odstíny vůní: skořice, květů pomeranče, citrusových plodů, čaje nebo lonicery.

Většina vín Tramínu bývá s menším či větším zbytkem cukru, který podporuje typické aroma a chuť. Vína Tramínu mají dlouhou perzistenci a neslouží k běžnému pití, ale vyžadují odpovídající rozpoložení mysli a dostatek času k vychutnávání všech zážitků, které mohou přinést.

Hlouběji vychlazená lze podávat jako sklenku aperitivu. Jsou vhodná při ukončení stolování. Často se nabízejí jako doprovod určitých předkrmů, zejména paštiky z husích jater. Nebo k ovčím či kozím sýrům na konci stolování. Suché Tramíny se doporučují k cibulovému koláči, k uzeným rybám. Vína Tramínu lze předložit i k některým exotickým, silně kořeněným jídlům asijské kuchyně.

 

Veltlínské červené rané (Zápis do Státní odrůdové knihy 1952)

 

Genetické studie ukazují, že se na vzniku podílelo Sylvánské zelené a Veltlínské červené, podobně jako tomu bylo u Neuburského, takže jsou tyto dvě odrůdy blízce příbuzné. Je prakticky rozšířeno jen u nás a v Dolním Rakousku, kde se nazývá Frühroter Veltliner či Malvasier.

Víno je zlatožluté barvy, neutrální vůně, plné a s nízkým obsahem kyselin. Při vyšší cukernatosti moštů se objevují i medové tóny. Vzhledem k nízkému obsahu kyselin zraje víno poměrně rychle, a proto se ho často využívá k urychlenému zrání směsí vín této odrůdy s odrůdami pozdními, jako je Ryzlink vlašský. Protože vína postrádají osobitý výraz, jsou méně oblíbena.

Výjimkou jsou u nás vína této odrůdy ze severněji položených vinic jižní Moravy, kterým určitá osobitost nechybí. Většinou se vína Veltlínského červeného raného doporučují k běžné denní stravě a k masitým svačinám.

 

Veltlínské zelené (Zápis do Státní odrůdové knihy 1941)

 

S velkou pravděpodobností pochází z Rakouska, jak nasvědčuje kdysi užívaný název „Mouhartsrebe“ podle vrchoviny Manhartsberg. Rakouský název Grüner Veltliner se užívá až od 18. století. Před tím se hlavně užívalo pojmenování Grüner Muskateller nebo Weißgipfler. I na Moravě bylo dříve užíváno názvu Bělošpičák nebo Muškatel. Jedním z rodičů je pravděpodobně Tramín. Odrůda se pěstuje také v Maďarsku – Zöldveltelini – a na Balkáně – Veltlinac zleni.

Víno má zelenožlutou barvu a jako mladé voní svěžestí, pepřnatostí a někdy i lehkou vůní doutníku. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového květu, na půdách prvohorních hořkomandlová, na spraších kořenitá. Při zrání na láhvích se nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté tóny, které posléze zanikají a nejvíce kraluje mandlová chuť zjemněná u predikátních vín vyšších stupňů sametovou plností.

Veltlínské zelené se používá do směsí pro známková vína a také jako surovina pro výrobu šumivých vín.

 

Veritas (Zápis do Státní odrůdové knihy 2001)

 

Odrůda byla vyšlechtěna ve Šlechtitelské stanici ve Znojmě C. Míšou a M. Zbořilem křížením Ryzlinku červeného s Bouvierovým hroznem.

Odrůda je vhodná do severnějších vinařských oblastí Moravy, kde dosahuje dobré cukernatosti i dobré jakosti vína.
Víno je harmonické, se středním obsahem kyselin. Ve vůni se objevují jemné ovocné tóny. Chuť je vyrovnaná, příjemná, osvěžující.

 

Vrboska (Zápis do Státní odrůdové knihy 2004)

 

Velmi raná moštová bílá odrůda pocházející z křížení Tramín červený x Čabaňská perla. Byla vyšlechtěna na Šlechtitelské stanici vinařské ve Znojmě šlechtiteli Ing. Milošem Zbořilem, Ing. Jaroslavem Tomáškem, Ing. Jindřichem Ševčíkem, Ing. Ivanou Ludvíkovou a Jiřím Hladíkem.

Hrozen je možno využít pro přímý konzum. Víno je jemně aromatické, lehké. Pro získání kvalitní suroviny se nedoporučuje hrozny nechat dlouho na keři. Při přezrání ztrácí kyseliny.

 

Dotazy a telefonické objednávky

Telefon: +420 602 507 702
(pondělí až pátek, 8 - 17 hodin)

E-mail: k.kubiesova@crustum.cz

Vše o nákupu

Pro platby kartou používáme logo-gopay

Jsme na Facebooku

 

facebook-fan-pageFacebook   |   © 2014 Crustum - mladá vinotéka.